Včera jsem si v obchodě koupil obyčejný salám — nic zvláštního, prostě jsem si chtěl udělat pár sendvičů. Doma jsem nakrájel několik plátků, najedl se a zbytek dal do lednice. Všechno bylo v pořádku. Ráno jsem se rozhodl připravit snídani, vytáhl ten samý salám, vzal nůž — a najednou jsem pochopil, že se krájí nějak zvláštně, jako by uvnitř bylo něco tvrdého. Pomyslel jsem si, že možná zmrzl. Ale když jsem odkrojil další kousek, nůž se zastavil. Podíval jsem se — a zůstal stát jako opařený: uprostřed salámu se něco lesklo. Nejdřív jsem si myslel, že je to kus kovu. Začal jsem to vydlabávat a najednou jsem z růžové hmoty vytáhl… flash disk. Úplně obyčejný, na pár gigabajtů. Otřásl jsem se odporem — vždyť jsem ten salám už jedl! Jak se vůbec mohl flash disk ocitnout uvnitř výrobku z továrny, a to ne zrovna nejlevnějšího?Ale zvědavost byla silnější než odpor. Zapnul jsem počítač, vložil flash disk — a ztuhl při pohledu na to, co na něm bylo.Včerejší večer začal úplně obyčejně. Zašel jsem do nejbližšího obchodu a koupil si obyčejnou klobásu – přesně tu, kterou jsem už mnohokrát bral dřív, aniž bych někdy přemýšlel o jejím složení nebo původu.Chtěl jsem si jen připravit pár jednoduchých sendvičů před spaním. Nic zvláštního, nic podezřelého. Ani v nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že se o několik hodin později tato klobása stane klíčem k tajemství, z něhož mě dodnes mrazí.